Malá rekapitulace emocí

Nedávno jsem zaslechla, jak o mně moje kolegyně mluví se společnou klientkou. Kroutila hlavou nad tím, jak můžu být „stále tak pozitivně naladěná“. Notovaly si a tón, kterým mě rozebíraly, mě lidsky zamrzel. Obě přitom rády rozdávají rady o energiích a péči o sebe. Možná byly zrovna v nepohodě a šlo jen o momentální ventil, ale ve mně to rezonovalo. Snažím se uplatňovat princip pozitivního přístupu, seč mi síly stačí – i když všichni víme, že někdy ta snaha prostě vyjde naprázdno. Co mě k tomu vede? Po letech strádání mi lékaři konečně diagnostikovali roztroušenou sklerózu, systémový lupus a chronickou migrénu. Trvalo další roky, než mi nastavili duplicitní biologickou léčbu. Pozitivní mysl ruku v ruce se cvičením jsou pro mě takřka povinnou medicínou. Jednoduchá meditace a moje každodenní rutina mi pomohly překonat nutkání jít jim tehdy vysvětlovat, co mě k mému úsměvu vlastně vede. Místo toho jsem situaci uzavřela humorem: když už se někdy nemůžu dívat na svět skrz růžové brýle obrazně, prostě si je nasadím fyzicky. A svět je hned o něco růžovější!