Ta bude koukat :)

Už je to pěkných pár let, kdy mi má letitá přítelkyně založila blog, který já jsem samozřejmě nevyužila a mnohokráte si do něj přispěla v myšlenkách. Ale myšlenka je počátek činu, takže si umím představit její šibalský úsměv s komentářem " no toto trvalo", až ty řádky bude číst.< Já vlastně opravdu nikdy netoužila psát cokoliv a čekat na míru odezvy. Moje očekávání je nicotné. Ne protože bych si lidí nevážila, od toho jsem daleka, ale beru to jako určitý ventil. Moje profese přináší různá úskalí, slýchám různé příběhy a tak, jako je farář vázán zpovědním tajemstvím, mám to obdobně. Přesto se čas od času setkám se zajímavou myšlenkou nebo osobou a pak je pěkné si uvědomit jak je život barevný.No a pak.... nemusím si psát vlastní myšlenky "do šuplíku".