Vděčnost

 

V životě každého člověka nastanou situace, které jsou více či méně dobře zvládnutelné. Když něco takového nastane, bleskne mi hlavou známá poučka - štěstí přeje připraveným.

Avšak ne na vše se dá připravit. Ale život i tak běží dál. Naštěstí. Věčný koloběh a běžné práce, o kterých jako žena ráda říkám, že stokrát nic umořilo vola, se zdají vysvobozením a určitým restartem psýché.

Léta mám na takové situace skvělého pomocníka - hudbu. V různých žánrech. Tedy kromě dechovky. Tu fakt ne....

A ač nejsem žádná tanečnice, je tanec skvělým uvolněním emocí. Je úplně jedno jestli začnu původně cvičit nebo si dám taneční meditaci, prostě vždy končím tancem. Volným, svobodným, nebo právě osvobozujícím, divokým, nebo naopak lehounkým, takřka sotva znatelným něžným pohybem, šamanskou divočinou nebo takřka scénickým ztvárněním emocí. Ale když nevím kudy kam, je tu vždy. Nikdy nezklame. Nic nestojí. Nekritizuje. Nehodnotí. Jen tanec, ve kterém jsme jedno. Jedna energie. Než se zase rozdělíme.

A jsem za něj vděčná