Isis a Aisha

 

Já a kočka? Nebo kočky? Asi kočky, šelmy, nebo kočičí Bohyně, jak jim ráda říkám. Zřejmě je to moje věčné téma, ačkoliv to pak dlouho nevypadalo. Kočičí přátelé mě provází životem, ale nikdy jsem neměla potřebu jim zasahovat do života, léčit je, nebo jim být jakkoliv prospěšná. Vše začalo až příchodem kočičky, kterou někdo vyhodil v zahrádkářské kolonii.

Pro mé přátele, kteří nás na naší cestě provázejí, je to otřepaný, notoricky známý příběh. Tak tedy začínám.....

Naši kočičí slečnu, tedy tak 8 až 9. měsíčního dorostence někdo vyhodil. To, že je teenager toužící po kočičím příteli, jsem obratem pochopila...ale na počátku mi bylo přineseno vyděšené koťátko.... krásná modra...no krásná.....mam ten dar, hledat krásu Tedy i v šedém klubíčku, u kterého nebylo pro svrab vidět do kožicha, natož najít uši. Tvoreček, který mě šrámy od původních majitelů, na těle i duši.

Naše společné kroky začaly v létě, tudíž nebylo až tak velkým problémem si zajistit pár dní volna a léčba mohla začít. Už první noc, kdy jsem s ní spala v chodbě ve spacáku, aby nerušila zbytek rodiny a taky aby chorobu všude nezanesla, bylo jasné, že jsme si souzené. Nebohý tvoreček měl pokopaný hrudník, pošramocenou čelist. Cokoliv, co chtěla slupnout, různě vypadávalo zpět. Každý můj prudší pohyb znamenal záchvat paniky s dušností, nebo projev agresivního útoku. Nebylo to vlastně vůbec nic pěkného, ale i tak jsem se rozhodla jí bránit proti všemu a všem. A už v noci mě po prvním záchvatu olizovala a vděčně se tiskla. A protože byla vyhublá s dlouhýma nožkama a ve tváři byly vlastně jen vidět velké oči a dlouhé uši, připomínala Egyptskou strážkyni hrobky.... a tak dostala jméno podle její patronky a patronky, matky čarodějnic, bohyně Isis. Snad i v naději, že mi Bohyně při její záchraně bude nápomocná.

Léčivé ruce, Reiki, dar od Pána Boha, pojmenování je čistě na zvážení každého jednotlivce. Začátky, ostatně jako vše s ní spojené, byly komplikované. Zpočátku se dařilo jen zřídka kdy jí udržet na místě. Ale moudrost Bohyně zvítězila. Přikládání rukou se změnilo v rituál, kterým si dnes o pěči klidně řekne, například ve tři hodiny ráno. Jak je všeobecně známo, jsou kočky nočními tvory, kdy se vydávají na lov. Naše slečna tu a tak, k mé velké nelibosti, tento čas využije. Ale co naplat. |vzbudit mě není až takový problém. Navíc je tou dobou doma klid a ticho, nikdo a nic nás neruši. Nic ji nebrání v uvelebení se křížovou oblastí do mé pravé ruky a druhou, levou přikládám na bříško.